Píšu...

Před nějakou dobou mi psala Katka na mail, že si přečetla moje sdílení o krásné knize od Marca Hamera a že mi doporučuje knihu od Čapka Zahradníkův rok.

Sedím na futonu a popíjím horkou vodu se zázvorem. Vrátila jsem se z krátké procházky na které mě přepadla sněhová chumelenice.

Tak jsem si vám takhle jednou šla lehnout na čtrnáct dní do nemocnice. Je to téměř 6 let zpátky.

Jedno z mých oblíbených indických "pořekadel" - nevím, zda je to to správné označení.

"Večerní hon na sušenku" do kuchyně probíhal potmě a já tak zapomněla, že dveře od myčky jsou otevřené. Došlo mi to v posledním momentu, avšak tělo jelo v setrvačnosti. A tak jsem si narazila obě holeně.

Revoluci jednoho stébla trávy jsem měla rozečtenou rok. Toliko moudrosti se prostě nedalo vstřebat rychle. Ano, dočetla jsem ji za rok, ale....

Minulý článek byl připomínkou rituálů, které jsem v minulosti procházela na konci roku se záměrem ohlédnout se, "uzavřít" a naladit se na rok následující. Tento rok jsem potřebovala spíše čas na regeneraci a odpočinek. Podívala jsem se na jednotlivé oblasti svého života v proměně uplynulého roku. To jsem procházela v čase kolem zimního Slunovratu.

Na každou cestu mám sebou taštičku s několika esenciálními oleji. I na cestě do kavárny nosím téměř vždy jednu lahvičku v tašce nebo kabelce.

Je pro mě zajímavé pozorovat, jak je každý konec roku jiný - stejně jako rok uplynulý - a mění se tím i moje potřeba, toho, jak ho "uzavírám" či co pro sebe na jeho konci potřebuji udělat.

Tento text jsem si sepsala tuším v únoru 2022, kdy jsem knihu dočetla. Včera jsem si ji vytáhla z krabice - neb knihy jsou po stěhování stále v bednách - a položila na postel. Těším se. Dám si to tuto zimu ještě jednou :)