Jak je někdy důležité si jít odpočinout do “nemocničního ašrámu”
Tak jsem si vám takhle jednou šla lehnout na čtrnáct dní do nemocnice. Je to téměř 6 let zpátky.
Byla "jsem přijata" na kožní lůžkové oddělení. To vám je velká sranda toto místo. Hodiny uprostřed chodby stály. Ručičky se zastavili či byly zastaveny na čase za pět minut dvanáct. Na druhé straně ciferníku byl nalepený papír s tučně natištěným velkým otazníkem. To celkem vystihovalo atmosféru oddělení.
První den mě vzbudila sestřička v pět hodin ráno kvůli odběrům krve. V podivné nemocniční košili a mých mátových pantoflích jsem vyrazila do umývárny. Většina ostatních pacientů ještě spalo a tak jsem měla umývárnu sama pro sebe. Bylo léto a velkými okny ze dvora vykukovaly první paprsky ranního slunce. A já měla pocit, jako bych byla v ašrámu. Uvnitř mě se rozhostil velký klid a já cítila hlubokou úlevu.
Další dny mého pobytu jsem se k tomu momentu často vracela a ptala se, co se to vlastně děje. Na jednu stranu byl klid a úleva velice příjemným stavem, zároveň mi moc nedávalo smysl, že se to děje tady a teď. Že "musím dojít až do nemocnice, abych měla klid a úlevu".
Měla jsem naštěstí dostatek dalších dní si nad tím přemýšlet.
V pokoji nás bylo pět a u každé ženy jsem "uviděla důvod", proč se na nemocniční lůžko dostala. Jenom ten můj bylo jaksi složitější nalézt. Jak už to tak bývá 🙂
Tak jsem ležela a přemítala: jak se cítím, co je mi příjemné a co ne, co potřebuji a co mohu změnit. Podívala jsem se na všechny oblasti svého života. Na vztah ve kterém jsem, práci, co dělám, co mám pocit, že mi chybí a čeho je naopak až moc. Co mě trápí v mém srdci a zužuje v mojí hlavě.
Přemítala jsem a na mém těle se zatím střídaly bílé a černé masti a občas mě někdo přišel navštívit. Nemusela jsem se starat o nic jiného. Jídlo bylo připravené, nebylo třeba prát, nakupovat, uklízet a pracovat nebylo možno. Takže prostoru na vnitřní dialog a úklid bylo opravdu dost.
Jediné co mi chybělo byla bílá nemocniční káva, která se na kožním oddělení nepodává :)
Prostě takový "postelový nemocniční ašrám"...
Nikdo z personálu moc nevěděl, co vlastně dále či co přesně změnit, abych návštěvu nemusela opakovat.
A vzhledem k tomu, že se blížil čas mé menstruace a cítila jsem, že je už něco uvnitř porovnáno, tak jsem podepsala "papíry" a přesunula se zpátky domů.
Tak tedy, z této mé zkušenosti vím, že někdy je prostě potřeba dojít až k tomu, že si půjdete odpočinout do "nemocničního ašrámu". Je to v pořádku.
Jste-li tam, tak VÁM moc doporučuji:
dejte si čas a podívejte se na svůj život, jak ho žijete. A pak začněte pracovat na změnách směrem k sobě. K většímu balancu, sebepéči a přenastavení.
Pokud tam nejste, ALE něco vám říká, že tělo vám již dává signály, tak vězte, že:
kdykoliv je možné s tím začít pracovat a nechat se podpořit na této cestě sebeuvědomění a přenastavování svého života
Pokud si říkáte NEEEEE, blbost, to nic neni, prosím tě, já mám všechno vyřešený... a tak.
V pořádku, někdy je prostě potřeba si jít odpočinout do "nemocničního ašrámu".
Ať jste v jakékoliv z těchto "situací", tak doporučuji si zajistit podporu.
Namaste a mnoho bílé i černé kávy ať jsme kde jsme
Za krásnou fotku děkuji Oles Kanebckuu