Moje cesta k Bylinným terapiím

K letošním narozeninám jsem si nadělila takovou rekapitulaci svých posledních 9 let. Nepodařilo se mi popsat vše ani zdaleka. Avšak zachytila jsem - snad - hlavní linku mé cesty k Bylinným terapiím. Další příběhy nebo jejich částí sdílím, tak jak se ke mně cyklicky vrací a doplňují.

Čas studií a Indie

Od počátku mých vysokoškolských studií jsem pracovala jako lektorka zážitkové pedagogiky v kolektivech. Nejdřív na školách v rámci preventivních programů a poté jsem se věnovala tvorbě nových programů s aktuálními tématy, které bylo třeba řešit a provázela další lektory těmito programy. Pracovala jsem tedy s technikami prožitku a následného se učení z tohoto prožitku. Dávalo mi to smysl a bavilo mě to. Byla to práce barvitá a žádné lektorování nebylo stejné. Techniky se možná opakovaly, ale skupiny vždy reagovaly jinak a přinášely nové vhledy a potřeby. Neustále tedy bylo třeba být v pozornosti, co se právě děje a co je třeba. Byl to neustálý proces učení a proměn.

Vzdělávala jsem se tedy v daném oboru, jak v rámci studia tak i mimo něj. Lektorování, tvorbu programů pro skupiny a vzdělávání dalších lektorů jsem se věnovala asi 10 let. Během toho času jsem prošla sebezkušenostní programy a učení v KPPP, Semiramis, kurzem pro Lektora zážitkové pedagogiky pod Lipnicí a mnohé další semináře k tématům provázaným.

Už během toho času jsem se učila pracovat s bylinkami, tvořila si jednoduché přípravky pro péči o sebe a zajímala se o masáže. Nejdříve jsem učila sběru bylin, poznávání, tvorbě tinktůr a míchání čajových směsí. Věřila jsem, že je vše možno řešit jemnější přírodní cestou. Všímala jsem si, jak jídlo ovlivňuje moje pocity a co mi dělá dobře a co naopak ne.

Pak mě život šoupl do další části příběhu. Pomyslným předělem byla půlroční cesta do Indie a ukončení studia na Jaboku a ETF v oboru Sociální pedagogika a teologie .

Cesta do Indie byla hlubokým sebepoznávacím pobytem okořeněným jógou, učením se základů Ájurvédy, marma terapie, masáží, experimentováním s přípravou jídla a práci s kořením. Velkým učením trpělivosti a kreativity byla také šperkařina a práce s kameny, které jsem se věnovala poslední měsíc své cesty každý den. A samozřejmě setkáními s dalšími lidmi na cestě - hluboká a blízká setkání, společné bytí a sdílení.

Začátky Kosmetiky Hrou

Po návratu jsem dokončila svoje studia státnicemi z psychologie na které jsem si nechala dostatek času. Přesunuli jsme se na chalupu do Brd a já si četla, studovala, dívala se na filmy, tak abych opravdu porozuměla.

Po několik měsících, kdy jsem prošla tři svoje předchozí práce a zjistila jsem, že opravdu nic z toho už prostě nemohu dělat, jsem pomalu začala tvořit projekt Kosmetika hrou. A v té době jsem začala se skupinovou terapií. Cítila jsem potřebu více porozumět tomu, co se dělo v Indii a hlavně uvnitř mě.

Podporou mi bylo mnoho lidí a jsem za to velmi vděčná.

Kurzy výroby přírodní kosmetiky, práce přírodními surovinami, míchání si kosmetiky k sebepéči i léčení sebe na míru byly počátkem. Navázali jsme web, eshop s prodejem surovin. Po čase jsem se přesunuli do krásných prostor na Letné, kde probíhaly kurzy a byla i malý krámek. Pak přišlo psaní knihy.

Ze skupiny jsem přešla k individuální terapii ve které jsem pokračovala téměř celý čas projektu.

Ještě více a více zajímala se o to co jím a jak mohu stravou ovlivnit svoje zdraví i to jak se cítím a pravidelnou praxí se mi stala jógu. Pro péči o sebe a větší balanc jsem volila alternativní léčebné směry a bylinné medicíny. Studovala jsem aromaterapii a vzdělávala se hlavně v oboru práce s bylinnými medicínami, bylinami a esenciálními oleji.

Mnoho věcí se dařilo a mnoho věcí ne. Cykly se opakovaly. Vše bylo učením a lekcemi pro příchod lekcí a učení následujícího 🙂

Cesty k oceánu

A pak jednu zimu, na konci roku 2018, odjela jsem do Barcelony a poté na Kanárské ostrovy. Tam jsme společně jeden podvečer s dalšími ženami otevřely ženský kruh a v noci poté jsem cítila jak se do celého mého lůna vlévá oceán poháněný větrem a roztáčí ve mne silný vír energie.

Tím bych řekla, že "započala" moje cesta léčení lůna. Během měsíce se mi rozjel poměrně silný zánět a kvasinková infekce. Zpočátko to neodcházelo ven, ale zůstávalo uvnitř a šířilo se až do trávicího traktu.

Několik měsíců jsem byla na striktní dietě a pila silné bylinné odvary, což situaci zlepšilo, ale nevyřešilo. Cítila jsem potřebu být více u sebe, více v klidu, více v přírodě a více sama. Začala jsem chodit na pravidelné ranní meditace, pracovat s mantrami, dechem a energetickými cvičeními. Během toho času se dost proměňovalo vnímání mého těla a sexuality.

Poslední roky práce na projektu Kosmetika hrou jsem cítila stagnaci a vnitřní nenaplnění. Měla jsem pocit, že stále děláme změny, abychom směřovaly k větší spokojenosti všech, ale nějak to prostě nefunguje.

A tak jsem se následující zimu opět vydala na cestu, tentokrát se záměrem podívat se ještě více na to co tvořím v rámci tvorby projektu KH, proč to nefunguje a co tedy potřebuji udělat za změny.

Tato cesta byla rozhodně vydatná, dozvěděla jsem se mnoho. V mojí chýši na pláži u oceánu, kde jsem žila se ukázaly další kroky. Ale zároveň také přišly situace, které zamíchaly mé "krásné a jasné" plány :)

V rámci této návštěvy ostrovů jsme s blízkým mužem podnikli tarotovou cestu hrdiny kolem ostrova La Gomera. Tím jsem prošla kruh nahoru i dolů a uzřela věci, kterým jsem v daný moment moc nerozuměla, ale zásadně ovlivnily můj další život..

Návrat a následující situace byly urychlením celého procesu. Byl konec ledna roku 2020.

Babiččin domeček

Z letiště jsem rovnou směřovala do babiččina domu za Prahu, kde jsem se následující měsíc a týden o babičku starala a doprovázela ji k jejímu odchodu. To byla lekce veliká a já jsem za ní moc vděčná neb mi dala mnoho. Ukázaly se mi jasněji priority Života neb smrt byla nespochybnitelně přítomná. O tom více možná v mých budoucích psaních. Neb co se dělo bylo opravdu velké a hluboké a stále se necítím být úplně připravená to takto veřejně sdílet.

Souběhem všech okolností jsem uzavřela prostor v Praze a přestěhovala firmu i sebe do domečku mimo Prahu. Když vše začalo trochu dosedat, tak jsem začala vyklízet domek a pracovat na zahradě. Těšila jsem, že konečně "mám" kus země, kde mohu pěstovat a sázet a ležet.

Na jaře však přišlo první varování, které mě na několik dní položilo. Ale já neposlechla, nerozuměla jsem této zprávě. A tak jsem se po červnové úplňkové meditaci ráno probudila s půlkou obličeje zamrznutého.

Cítila jsem jak se během meditace uvolnil velký blok v pravé kyčly a putoval nahoru. Ale neprošel a tak mě to přes noc zaseklo.

A tady jsem vnitřně věděla, že takto dále NE. Že toto tedy NE. Očividně něco důležitého nevidím a točím se stále ve smyčce.

Bylo mi jasné, že napíšu Rút - své kamarádce Rút, se kterou jsem žila než jsem se vydala na první cestu do Španělska. Věděla jsem, že dělá ceremonie a měla jsem pocit, že by mi s tímto mohla pomoci. V téhle době byly kvasinky stále aktivní - ne již ve formě silného zánětu, ale měla jsem je pořád.

Další tři měsíce jsem tedy léčila parézu pravé strany obličeje a na své 33 narozeniny šla na první ceremonii k Rút. A na podzim jsem se přidala ke tvořící se skupině kruhu.

Tuto formu procesové práce, kombinovanou s dalšími technikami - prostě, jak si Rút vytvořila - jsem se začala od ní a celého kruhu učit.

Podařilo se mi dostat se ke kořenům - příčinám opakujících se situací a bolestí těla.

Porozumněla jsem, že to není o kvasinách. Kvasinky byly "pouze" symptomem poukazující na "hnisající ránu" uvnitř mě. Ránu, kterou je třeba vyčistit, zacelit a zahojit.

To, kdy jsem mnohokrát popřela sebe, překročila sama sebe, podlehla strachům či tlaku okolí a snažila se zapadnout, abych byla milována. Kdy jsem jednala v nesouladu se svým cítěním, abych…. překračovala svoje hranice, abych…

Hluboká zranění z dětství, která se však projevovala v každodenním životě. Jak v opakujících se scénářích v partnerských vztazích, tak v blízkých přátelství a spolupráci se ženami. Neustále se opakující vzorce.

Až se tyto opakující se vzorce propsaly do mého fyzického těla. V podobě exému díky kterému jsem "skončila" v nemocnici. Po jeho doléčení přišlo podezření a silné příznaky boreliozy trvající mnoho dalších měsíců. Následoval silný kvasinkový zánět, přítomný mnoho měsíců. A následovala paréza trojklaného nervu ve tváři.

Samotné žití v babiččině domečku bylo jedním hlubokým ponorem k mým předkům. Tedy zařadila jsem tyto 3 roky, jako velký očistec hned za půl ročním žitím v Indii a dvěma zimami na Kanárských ostrovech. Domeček postavený mým pradědem byla cesta ke kořenům.

Díky času v babiččině zahradě jsem navázala hlubší vztahy s rostlinnou říší a naučila se vidět další vrstvy jejich bytí. Více jsem se zaměřila a začala učit, jak s nimi pracovat energeticky pro léčbu v rámci Bylinných terapií. Během let v zahradě mi přišly nové techniky práce - tisky na látky. Kde vnímám přítomné učení jemnosti a zároveň síly jejich esence.

Tady a teď…

A na této cestě jsem stále :) Bylo to jízda a je to jízda stále! Změnila jsem a stále měním svůj svět. Rozumím "proč se co dělo" - souvislostem. A další mi stále docházejí a ukazují se. Aktuálně se mi kvasinky objeví vyjímečně v rámci procesu a to pouze v dané fázi cyklu na jeden či dva dny.

Teď jsem v místě, kdy více a více vnímám svoji hodnotu a dary, které přináším. Cítím svoje tělo, cítím, co se v n věm odehrává i na úrovní orgánů a energie. Z něj vnímám svoje hranice a to kam mohu jít a kam ne. Stejně tak se ladím, co tvořím ještě více do hloubky a jemnosti a také co tvořit už dále nechci. Kam plyne moje energie a kam ji již dále dávát nehodlám. Na celé cestě jsou mi nápomocni Rostlinní průvodci (nejen), moje blízká přítelkyně a průvodkyně Rút a celý náš kruh Cesty srdce. A hlavně, stále se učím.

Od zimy 2022 provázím další ženy na cestě k sebeléčení a změně s podporou bylinných medicín. Můj život je celý jinak a já jsem vděčná!

Na cestě mě provázelo mnoho učitelů a průvodců ať v podobě lidí, rostlin, knih či míst (s těmi místy to pro mě funguje velmi silně). Všem se jim klaním a děkuji převelice!

Zá krásné foto děkuji Vanngo Ng.