Na cestě…proč je pro mne cesta důležitější než cíl

Mám moc ráda bytí na cestě. Obzvlášť oblíbené mám vlaky. Sednout si k okénku a pozorovat měnící se krajinu. Vesničky, řeky, louky, lesy, města…

Nechat myšlenky plynout. Pozorovat.

Často se srovnají, přeskládají, odplynou. Vnímám jako by se to vše uvnitř mě urovnávalo. Někdy to doplním příjemnou hudbou do uší, ale spíše jsem v tichu.

Co mi přijde důležité, to si zapíšu do deníku.

Cesta je pro mě v tomto ohledu důležitější než místo kam dorazím.

Asi i proto jsem kdysi při naší první cestě do Indie "omylem" koupila jízdenky na vlak z Delhi do Bombaje, který zastavoval na každé zastávce a cesta tak místo 14 hodin trvala 36 hodin (ve finále asi 42 hodin). Těch 42 hodin v indickém vlaku běžné třídy s lehátky, bylo pro mne během mé první cesty nejbarvitější návštěvou Indie samotné - možná i mne samotné 🙂

Sedíte a jedete. Pozorujete krajinu. Mění se vaši spolucestující. Pohovoříte. Společně se zasmějete. Případnou jazykovou bariéru nahradí posunky či překládá anglicky mluvící cestující z jiného vagónu, kterého ostatní zavolali.

Je to velkolepé setkání, jako na konferenci.

To vše je celkem vyčerpávající a tak když chcete tak spíte.

Na každé zastávce proudí noví lidé a stejně tak prodejci lokálních "indických svačin" servírovaných v novinách. Ochutnáváte, pijete chai, píšete deník a občas se projdete vlakem.

Během toho všeho, co se zdá vlastně jako nicnedělání se mění paleta emocí, které prožíváte. Mění se energie v kupé s novými spolucestujícími. Přinášejí nové vůně, výšivky na sárí, šperky a zdobení. Nové příběhy spolubytí v kupé.

Uvnitř se toho děje mnoho. I taková drobnost jako návštěva toalety je velkým dobrodružstvím stejně tak jako hledání odpadkového koše po několika vagónech, protože vy přece nebudete vyhazovat odpadky z okna i když to tak dělají všichni.

A pak přijde ten osvobozující moment, kdy vyhodíte svůj první papírový kelímek z okna a s tím se vám tolik uleví. Odhodíte totiž něco daleko většího, co vás tížilo uvnitř.

A pak přichází nová a naprosto neočekávaná situace - mnoha hodinový výpadek dodávky masala čaje. Co bylo naprostou samozřejmostí již není a vy zrovna toužíte po dalším kalíšku.

Vlak má zpoždění. Už třetí hodinu vám všichni říkají, že za dvacet minut tam budete. Usmívají se a jsou v klidu. Pospávají nebo popíjejí chai.

Po té třetí hodině pochopíte, že nemá smysl to řešit a už vůbec ne si nastavovat budík nebo se balit dopředu.

Strach, obavy, tlak, nejistota, frustrace, potřeba soukromí, hygiena. Děje se toho opravdu hodně než vás ten vlak vyplivne kdesi a další cesta začíná nanovo. A vy máte pocit, že jste o něco jiný člověk neb těch čtyřicet dva hodit v zásadě bylo jako několik týdnů…

Tedy cesta se skutečně může stát prostorem pro vnitřní práci - pro vnitřní proměnu - pro učení se.

Mám ráda bytí na cestě. Svačina, pitíčko, deka a deník. Ona cesta otevírá prostor toho, kdy se dávám do pohybu, vystupuji ze svého běžného denního života - rutiny a návyků - z prostoru svého domova.

A to mi dává možnost se na vše podívat z jiné perspektivy. Z odstupu a nadhledu. Sedím v klidu a zároveň vnitřní svět je v pohybu. Mám možnost si v klidu vnitřně projít dění posledních dnů či týdnů, zaměřit pozornost na témata, která stále rezonují i na místa přijetí a klidu.

Tento prostor sám o sobě mi přináší velkou radost a naplnění. Miluju cestování, objevování, ochutnávání, vůně a obrazy "nových" míst. Každý výlet (i ten za kopec) mě propojuje se mnou samotnou a naplňuje tuto moji vnitřní touhu po objevování a bytí na cestě.

Jihočeský expres je skvělý, neb již za hodinu a čtyřicet minut můžu být v Budějcích - avšak pro mou meditaci na cestě je vhodnější ten, co jede o hodinu déle 🙂

Z tady a teď vnímám, že není třeba vydávat se do dalekých krajin a kupovat jízdenky přes celý kontinent(pokud ano, tak doporučuji zásobu vody a velkou svačinu 😂). Pro Bytí na cestě spojené s prostorem pro vnitřní přemítání bohatě postačí hodinka či dvě.

Podobný společný prostor máme i v Bylinných terapiích během konzultací. Jsou to takové výlety k sobě na cestě životem. Když vystoupíme z našich rytmů, abychom se na sebe a svůj život mohli podívat.

Přeji nám všem krásné letní Bytí na cestě.

Za krásnou fotku děkuji Roman Odintsov :)