Na zimu je třeba mít kvalitní společnost

Tento text jsem si sepsala tuším v únoru 2022, kdy jsem knihu dočetla. Včera jsem si ji vytáhla z krabice - neb knihy jsou po stěhování stále v bednách - a položila na postel. Těším se. Dám si to tuto zimu ještě jednou :)

Knihu od Semínka v prach jsem dostala k Vánocům. Dělala mi radostnou společnost během vánočních i novoročních svátků.

V knize od Semínka v prach jsem našla úplně vše. Kouzlo vztahu s jednotlivými rostlinami, zahradou i přírodou jako celkem. Příběh lidského života ve všech jeho polohách - strastech i drobných radostech. Bolestech dětství, hledání a přijetí sebe sama.

Když ji čteme pozorně, tak v ní najdeme vše, co je třeba vědět - nebo si spíš připomenout.

Tolik jsem se těšila na vánoční svátky, kdy vše ještě více utichne a ještě více se zpomalí. Takto jsem si to přála a tak to i bylo. Krom jednoho oběda a kávy u rodičů jsem strávila tento čas v babiččině domku ve vánočním pyžamu. Přesouvala jsem se z postele na gauč a z gauče do kuchyně do proutěného křesla. Cestovala jsem s knihou, termoskou čaje či horké vody a to pravidelně prokládala kávou. V každém z pokojů střídavě hořela svíčka a voněl doutnající vánoční františek. Já, zabalená v dece s teplými vlněnými ponožkami, hrnkem kafe a mazlící se s touhle knihou.

Knihu jsem si šetřila.

Nechtěla jsem, aby skončila. Skutečně jsem se toho bála. Nechtěla jsem, aby skončila ta krása, vše co mi přináší. Tolik moudrosti, soucítění, dojetí, porozumění a to jak otevírá moje srdce a jak mě hladí. A tak jsem ji četla vědomě, kousek po kousku a vždy odložila na hruď a nechala doznít vše, co odstavec, stránka či kapitola zrovna přinesly. Některé odstavce mé tělo zalily láskou a jiné přinesly očistný pláč.

A pak se to stalo. Věděla jsem, že se blížím ke konci. Byl trochu náhlý, asi tak, jak to někdy v životě bývá. Zároveň jsem cítila, že to tak opravdu je, nejde to jinak. Směr a události v knize tomu naprosto napovídali. A víte, co bylo opravu zajímavé?

Že jak byla kniha tolik plná života a prožitku všeho, tak konec vůbec nepřinesl toliko smutku, či otázek - cítila jsem soucit a porozumnění.

Marcu Hamere děkuji Ti převelice za tento nádherný zimní zážitek. Je to skoro jako kdybych s tebou prožila celý jeden život...

Za foto děkuji Taryn Elliott