Vůně jako most k příběhům a místům prožitým

Vůně má moc přenést nás zpět a otevřít okno času. Přesunout nás ke vzpomínce, pocitům, emocím a obrazům s ní spojenou. Díky její síle s tak můžeme cestovat svým vnitřním systémem a pohybovat se v jiných časech. Čichová paměť  je neuvěřitelně silná.

Nemyslím specificky přírodní vůně či esence z rostlin, květin a stromů. Protože u těch vnímám, že pracují ještě v hlubších vrstvách na úrovni terapeutické - mohou, pokud s nimi tak pracujeme.

To o čem dnes píši jsou "vůně" všeobecně. Oblíbeného jídla, známého parfému, pach starých domů, vůně ohňů, různých míst…není to často jedna specifická vůně, ale spíše směs vůní, které jsou ovlivněny i ročním obdobím a počasím(vlhkost vzduchu, síla slunečního svitu atd.).

Když jedu tramvají nebo jdu po městě a potkám někoho kdo má na sobě "můj" první parfém. Tak jsem hned zpět v obraze, kdy stojím před zrcadlem ve svém pokojíčku, je léto, mám otevřené okno a na skříňce je lahvička se stříbrným víčkem. Tahle vůně mě přenese zpět do času mého dospívání - posledních let základní školy, do prvního domova.

Toto cestování "se mi děje" poměrně často. Tak třeba, když jdu domů po silnici.

Jdu po silnici domů, z vesnice do vesnice. Nevede kolem žádná pěší stezka a kolem není chodník. Tak prostě jdu. Kolem mě občas projede auto. A najednou si říkám: "Tyjo to je zvláštní, že vlastně tady nejde podél silnice nikdo jiný kromě mě. Vždyť to je nějaký divný, vždyť já přece, ale takhle chodím běžně."

A už cítím, že se ocitám někde jinde. Pokračuji v cestě. Pomalu scházím ze silnice a začne silně svítit slunce. Blížím se k rozestavěnému nákupnímu centru. Svítí slunce a kolem mě jsou kopečky písku a suché jílovité půdy. Je mi to vše silně povědomé, ale nejsem si jistá, jde se to ocitám, protože na tomhle místě jsem poprvé.

Najednou cítím vůni, kterou nejsem schopná rozklíčovat, ale je velmi známá.

Plesk!

Jasně jsem právě na Kanárech.

Když jsem žila na ostrovech, tak jsem stále chodila někde podél silnice, jako mnoho dalších lidí. Několikrát týdně jsem chodila do města na kopci. Občas jsem stopla projíždějící auto, občas jela autobusem, ale často jsem šla pěšky podél silnice. Slunce pálilo, bylo vedro a všude kolem cest byla suchá hlinitopísčitá půda. A ta vůně? To byly vůně z MCdonaldu, kam jsem chodila na internet. Už z dálky byla cítit směs vůní z fastfoodu.

Tedy magické okénko se otevřelo a šup, už jsem byla zpátky. To mě moc potěšilo, neb se ráda vracím na místa, která jsem navštívila a mám je ráda. Takový půlhodinový výlet zpět na ostrovy během všedního dopoledne.

Také cestujete s vůněmi?

Za foto převelice děkuji Leah Newhouse :)