Vybrat si jednu cestu a tu jít

Moje zkušenost je takováto. Když najdu, to co pro mě funguje tak u toho zůstávám a rozvíjím se v tom.

Nejdůležitější je pro mne důvěra a ta se buduje měsíce a roky. A čím větší důvěra je přítomná, tím více se mohu otevřít, hlouběji sestoupit, nahlédnout a proměnit svůj život.

Vnímám, že jednorázové semináře mohou přinést jakousi ochutnávku techniky a pár aha momentů a to není málo 🙂

Avšak není možné se otevřít a sdílet svá nejhlubší zranění, porozumět většímu obrazu svého života či pochopit a plně prožít nějakou techniku práce. To vše vyžaduje poměrně dost času, prostoru a také bezpečný a důvěrný vztah s průvodcem, terapeutem, šamanem. To je cesta na více let.

Moje cesta vedla skrze techniky zážitkové pedagogiky, se kterými jsem strávila bezmála desetiletí. Skupinové i individuální terapie pro mne byly důležitou podporou další roky, stejně tak jógové praktiky. Od roku 2020 jsem se přidala k tvořící se skupině Cesty srdce, kterou otevřela Rút, která propojuje různé techniky a hlavně přináší učení energetické práce. Řekla bych, že vytvořila "cestu", která pro mne propojuje vše :)

Za poslední rok Bylinných terapií (kde stojím v roli té, která dává podporu a provádí na cestě k sobě) vidím, že rok je minimální čas, co dává smysl k důležitému posunu k sobě.

Čím déle spolu jdeme, tím větší důvěra se mezi námi tvoří a díky tomu poté můžeme skutečně jít do hlubších vrstev sebe. Jeden rok je čas k projití jedné vrstvy v celé "vnitřní rodině" a průběžné integrace změn do svého života.

Skutečně, ani tři měsíce ani půl roku není úplně ideální. Vidím, co to potom tvoří a je to vlastně to, že projdeme něco a to začneme žít, ale často je to vychýlení na druhou stranu - nemáme dost času dostat se do středu. "Projít celý kruh." A to vytváří další disbalanc v našem životě.

Rok je prostě čas, kdy se kolo otočí celé - v jedné úrovni.

Proto také doporučuji vybrat si jednu cestu, jeden směr, jednu techniku, jednoho průvodce a jít společně minimálně rok. A pokud to pro mne funguje, tak vytrvat a pokračovat. Neběhat ze semináře na ceremonii, ale prostě zůstat a vytrvat i když přichází momenty stagnace, bolesti, zmaru či vzteku, že se "nic nemění a neděje". Neb právě k těmto momentům se potřebujeme dostat a s nimi být a pracovat. Soustředit se na malé krůčky a oslavovat je.

Vztah-podpora, důvěra a čas jsou naprosto zásadní pro cestu léčení.

Jak říkám, prostě si vyberte, co vám sedí a jděte.

……

Za foto převelice děkuji Quang Nguyen Vinh :)